Dekarbonizace motoru vodíkem.

Frekvence dekarbonizace závisí především na stylu jízdy, typu motoru a podmínkách provozu.
Karbonové úsady vznikají při spalování paliva, nejvíce u motorů s přímým vstřikem (TSI, FSI, GDI, THP, TCe…), při krátkých trasách a častých startech.
Naopak u vozidel, která pravidelně jezdí delší trasy a motor se plně zahřeje, se karbon tvoří výrazně méně.

Doporučené intervaly

👉 Krátké trasy, časté starty, městský provoz
U benzínových motorů s přímým vstřikem (např. TSI, GDI, FSI, THP, TCe) doporučujeme dekarbonizaci každých 15–20 000 km nebo přibližně jednou ročně.

👉 Smíšený provoz – kombinace města a delších tras
U běžných benzínových i dieselových motorů postačí čištění každých 25–30 000 km, tedy zhruba jednou za dva roky.

👉 Dlouhé trasy a pravidelný ohřev motoru
Pokud motor pravidelně dosahuje provozní teploty a najíždíte převážně delší úseky, stačí dekarbonizaci provést každých 40 000 km nebo jednou za tři roky.

Pokud najedete kolem 10 000 km ročně a jezdíte spíše klidně a mimo město, každoroční čištění není nutné – stačí občasná preventivní kontrola.

Jak poznáte, že je čas na dekarbonizaci

• zvýšená spotřeba paliva

• ztráta výkonu nebo pomalejší reakce na plyn

• kolísání otáček či nepravidelný volnoběh

• hlučnější chod nebo „klepání“ motoru

• kouřivost výfuku (černý nebo modrý kouř)

• častější regenerace DPF nebo svítící kontrolka motoru

Pokud se některý z těchto příznaků objeví, stojí za to motor vyčistit.
Vodíková dekarbonizace je šetrná, probíhá bez demontáže a trvá přibližně 60 minut.
Už po jediném cyklu může motor běžet tišeji, plynuleji a úsporněji.

Co vodíková dekarbonizace čistí a jak pomáhá DPF filtru?

Vodíková dekarbonizace působí především tam, kde se v motoru hromadí karbonové úsady – tedy ve spalovací komoře, na ventilech, v turbodmychadle, EGR ventilu a katalyzátoru.
Do sání motoru se přivádí směs vodíku a kyslíku (HHO plyn), která při provozní teplotě způsobuje tepelně-chemický rozklad karbonu (tzv. pyrolýzu).
Usazeniny se mění na plynné látky a bezpečně odchází výfukem.

Výsledkem je:

• čistší spalovací prostor a lepší komprese,

• plynulejší chod motoru a nižší spotřeba,

• pročištěné turbo a EGR ventil, které se snadněji pohybují a nespínají chybové režimy,

• zlepšená funkce katalyzátoru, který znovu účinněji zpracovává spaliny.

Díky tomu motor po dekarbonizaci spaluje palivo efektivněji a vzniká méně sazí – to má přímý pozitivní dopad i na DPF filtr.

A co DPF filtr?

Vodíková dekarbonizace nečistí DPF přímo, ale pomáhá mu zůstat déle čistý.
Saze zachycené ve filtru se totiž nespalují běžně při 300–400 °C, ale až při teplotách okolo 600 °C, což nastává pouze během aktivní regenerace řízené řídicí jednotkou.
Dekarbonizace tyto teploty nevyvolává – nepálí tedy saze uvnitř filtru, ale nepřímo pomáhá regeneraci tím, že motor pracuje čistěji a dosáhne správných teplot rychleji.

Pokud už svítí kontrolka DPF, doporučuje se nejprve vypálit filtr jízdou – zahřát motor a jet alespoň 20–30 minut při 2 000–2 500 ot./min.
Pokud kontrolka zhasne, je ideální následně provést vodíkovou dekarbonizaci, která omezí opakované zanášení.
Když kontrolka nezhasne, bývá DPF už příliš plný a je nutná nucená regenerace nebo odborné čištění v servisu.

Vodíková dekarbonizace ve většině případů znatelně zlepší výsledky měření emisí.
Odstraněním karbonových úsad ze spalovací komory, ventilů, EGR ventilu, turba a katalyzátoru se motor vrátí k efektivnímu spalování, díky čemuž výrazně klesá množství nespáleného paliva, sazí a škodlivin ve výfuku.

Co se po vyčištění změní

• Lepší kvalita spalování → nižší hodnoty CO a HC u benzínových motorů.

• Čistší výfukové plyny → nižší kouřivost u dieselů.

• Rovnoměrnější chod motoru → stabilnější otáčky při měření.

• Obnovená účinnost katalyzátoru → lepší přeměna emisí.

U vozů, které neprošly měřením kvůli znečištěnému motoru nebo zhoršenému spalování, často dekarbonizace pomůže projít STK už po jediném čištění.

Kdy je potřeba jít dál

Pokud má motor mechanickou závadu – například nefunkční lambda sondu, vadné vstřikovače nebo fyzicky poškozený katalyzátor – je nutné problém opravit.
Dekarbonizace v takovém případě sice zlepší spalování, ale nemůže nahradit opravu samotné součásti.

Doporučený postup při neúspěchu na STK

1. Zkontrolujeme chybové kódy motoru (OBD).

2. Pokud nejsou nalezeny závažné závady, provést dekarbonizaci – často už to samo o sobě přinese požadované zlepšení.

3. Po čištění ujet několik desítek kilometrů, aby se katalyzátor plně aktivoval.

4. Následně nechte emise znovu změřit – výsledky bývají výrazně lepší.

Shrnutí

✅ Vodíková dekarbonizace snižuje emise CO, HC a kouřivost.

✅ Pomáhá projít STK, pokud je příčinou zanesení motoru nebo neúplné spalování.

✅ Zlepšuje funkci katalyzátoru a EGR, čímž prodlužuje jejich životnost.

⚙️ Mechanické závady je však vždy nutné řešit samostatně.

Po vodíkové dekarbonizaci se motor doslova nadechne.
Odstraněním karbonových úsad ze spalovací komory, ventilů, turba a EGR ventilu se obnoví plynulý průchod vzduchu, správná komprese i efektivní spalování.

Výsledkem je živější reakce na plyn, vyšší výkon a tišší chod motoru. Spalování se vrátí na hodnoty, které měl motor při nízkém nájezdu.

Díky čistšímu spalování zároveň klesá spotřeba paliva obvykle o 5–15 %, protože motor už nespaluje přebytečně bohatou směs a využívá energii efektivněji.

Motor se tak nejen lépe chová, ale i šetří palivo a snižuje emise CO, HC a pevné částice – prostě motor, který znovu dýchá naplno.